V novoročním období si lidé často dávají předsevzetí a některá se týkají také jejich dětí. „Nebudu tolik křičet“ „Nedovolím mu ubližovat mladšímu sourozenci“ „Budu si s ní více hrát“ „Musím ho naučit poslouchat“ „Už žádná televize“ „Méně sladkostí“ a mnoho jiných. Dali jste si také nějaké předseveztí, které se týká vašich dětí? Pokud ano, ráda bych vás vyzvala k úvaze, zda-li je v souladu s vašimi dlouhodobými cíli, které v rodičovství máte.

Když se ptám rodičů, v jaké lidi by si přáli, aby jejich děti jednou vyrostly, slýchávám převážně tyto vlastnosti: spolehlivost, zodpovědnost, čestnost, samostatnost, přátelskost.

Je zvláštní, že tyto dlouhodobé cíle se někdy liší od krátkodobých cílů, kdy si rodiče přejí, aby je dítě poslouchalo a dělalo, co mu řeknou. Samozřejmě, taky nedělalo, co mu řeknou, aby nedělalo. A nejlépe, aby na rodiče mluvilo hlavně tehdy, když rodiče mají čas a náladu.

Jak tyhle krátkodobé cíle můžou podpořit dosažení těch dlouhodobých? Jak poslušnost může vést k samostatnosti? Jak poslouchání pokynů může vést ke spolehlivosti a zodpovědnosti?

A potom hledáme cestu od POSLUŠNOSTI ke SPOLUPRÁCI a od JEDNOSTRANNÉ AUTORITY k VZÁJEMNÉMU RESPEKTU.

Jak na to? Pojďte hledat a nacházet s námi!